Jste provozovatelem veřejného bazénu nebo wellness? Pak asi nechcete, aby od vás návštěvníci odcházeli s pocitem, že si z vody kromě vzpomínek na příjemné odpoledne odnášejí i vyrážku. Voda v bazénu se totiž může stát rájem pro bakterie. Co s tím?
Co stojí za znečištěním vody v bazénu
Hlavním zdrojem znečištění vody v bazénu je ve většině případů člověk – byť neúmyslně. Po každém návštěvníkovi zůstává ve vodě památka v podobě drobných částeček kůže a vlasů, potu, mazu, zbytků mýdla a opalovacích krémů nebo smyté kosmetiky. Tyto látky absorbuje pokožka dalších návštěvníků, a ti pak můžou odcházet s vyrážkou či infekcí. Přehnané používání chloru zase dokáže nepříjemně podráždit kůži. A v neposlední řadě může v bazénu docházet i k fekálnímu znečištění, například od malých dětí nebo od ptáků a hlodavců, kteří se v okolí koupališť pohybují. Je proto ve vašem nejvyšším zájmu pravidelně provádět kontrolu vody. Rozbor vody z bazénu je stanoven hygienickými předpisy – musí se pravidelně provádět jednou až dvakrát měsíčně (podle velikosti bazénu).
Co o vodě v bazénu říká zákon
Hygienickými požadavky na kvalitu vody ve veřejných bazénech se zabývá zákon č. 258/2000 Sb. – konkrétně paragraf nazvaný Přírodní a umělá koupaliště a sauny – a vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. První zmíněný zákon definuje, co znamená znečištěná voda, vysvětluje mezní hodnoty a stanovuje, jak postupovat v případě znečištění. Vyhláška č. 238/2011 Sb. pak vymezuje limity ukazatelů kvality vody.
Jaké bakterie rozbor vody ukáže
Rozbor vody z bazénu sleduje celou řadu ukazatelů, mezi které spadá třeba pH a průhlednost – tím nejčastějším problémem, který ale rozbor vody může odhalit, jsou bakterie. Jednou ze sledovaných bakterií je Escherichia coli, která ukazuje na fekální znečištění. Dalším bakteriálním ukazatelem je počet kolonií při 36 °C, který slouží jako ukazatel mikrobiologického zatížení vody a zároveň nám ukazuje momentální účinnost úpravy vody. Rozbor vody také odhalí další bakterie, které do vody zanášejí návštěvníci a které se mohou množit na filtrech nebo jiných místech bazénu, jež nejsou dostatečně dezinfikovaná. Posledním bakteriálním ukazatelem jsou legionely, jejichž výskyt vypovídá o hygienickém stavu bazénu.
Hrozba nemusí být jen bakteriální
Rozbor vody nesleduje jen bakterie, ale i hodnoty fyzikálního a chemického typu. Jedním z nich je ukazatel pH. Hodnoty pH by se měly pohybovat v rozmezí 6,5–7,6, vyhláška však stanovuje i výjimky, například pro bazény se zdrojem přírodní léčivé vody nebo při využívání vody, která není dezinfikovaná chlorem. Pokud se pH nepohybuje ve stanovených hodnotách, klesá účinnost dezinfekce a může narůstat množství volného amoniaku ve vodě. Kontrolou prochází i průhlednost vody – pokud voda není dostatečně průhledná, zvyšuje se riziko úrazů. Rozbor vody odhalí i přítomnost organických prvků, které do vody přinášejí koupající se návštěvníci – jsou mezi nimi například již zmiňované částečky kůže či pot. Na ty dezinfekce nemá příliš vliv – zbavíte se jich jen opakovaným ředěním a cirkulací vody. Při rozboru vody se měří i množství látek vzniklých při dezinfekci – chlor a ozon. Dále rozbory vody sledují zákal, celkový organický uhlík, dusičnany, chloritany, chlorečnany a redox-potenciál.
Co dělat, když je potřeba vodu lépe dezinfikovat
Pokud rozbory vody odhalí, že je potřeba na dezinfekci vody ještě zapracovat, nabízí se hned několik možností, které stojí za zvážení. Prvním druhem dezinfekce, která vám pravděpodobně vytane na mysli, je chlor. Ten se těší velké oblíbenosti díky tomu, že je poměrně levný, efektivní a ve vodě se dobře rozpouští. Z těchto důvodů je většina českých bazénů dezinfikovaná právě chlorem, v poslední době ale začínají přibývat i jiné způsoby dezinfekce. Používání chloru se totiž začíná setkávat s nesouhlasem návštěvníků. Vysušuje pokožku, pálí v očích a způsobuje nepříjemný zápach.
Dezinfekce ozonem se často používá u léčebných bazénů v nemocnicích a lázních. To zejména proto, že má velmi dobrou schopnost likvidovat znečištění ve vodě – bakterie, viry i organické látky. Zároveň snižuje vedlejší účinky chlorových dezinfekcí. V likvidaci bakterií je mnohonásobně účinnější než chlor.
Méně tradiční metodou dezinfekce je použití UV záření. UV lampy efektivně redukují chloraminy a na rozdíl od použití chloru či ozonu u této metody nehrozí předávkování ani nepříjemný zápach.
Chlor můžete nahradit i použitím slané vody. Ta je díky svému organickému původu méně agresivní vůči pokožce. Velkou nevýhodou ovšem je, že sůl nemilosrdně ničí kovové konstrukce bazénů, a může se tak používat jen v zařízeních, která jsou postavená z materiálů odolných vůči soli.
Jak snížit riziko na minimum
Abyste si byli jistí, že je všechno tak, jak má být, řiďte se pravidelnými rozbory – ty vám prozradí, na co se zaměřit, a co naopak zvládáte na jedničku. Nejúčinnější prostředek boje se znečištěním je prevence. A nejlepší řešení je často to nejjednodušší – poproste návštěvníky, aby se chovali v souladu s hygienickými předpisy. Požádejte je, ať se vždy před vstupem do bazénu osprchují, ať nosí koupací čepici a do vody vstupují odlíčení. Tak jako tak se však nevyhnete technickým opatřením. Vodu je potřeba pravidelně dezinfikovat, kontrolovat její cirkulaci, a v neposlední řadě dbát na to, aby neustále probíhala ventilace vzduchu v místnosti – chemické látky totiž nezůstávají jen ve vodě, ale také se z ní vypařují. Situaci rozhodně nepodceňujte. To, že zákon vyžaduje pravidelné rozbory vody, není pro nic za nic – v sázce je zdraví a spokojenost vašich zákazníků, a v neposlední řadě i hrozba, že vám hygienická stanice udělí mastnou pokutu.