Jak je to ve skutečnosti s teplou vodou z kohoutku?
Možná vás napadlo, že když je voda z vodovodu zdravotně nezávadná, tak i teplá voda z kohoutku musí být v pořádku. To ovšem není tak úplně pravda.
Je zřejmé, že pitná voda dodávaná vodárenskými společnostmi je pravidelně kontrolována prostřednictvím rozborů pitné vody a musí splňovat celou řadu parametrů daných vyhláškou č. 252/2004 Sb. Stanoveny jsou limitní hodnoty pro mikrobiologické a biologické ukazatele (např. Escherichia coli, koliformní bakterie) i fyzikální, chemické a organoleptické ukazatele (např. dusičnany, hořčík, chlorečnany, olovo apod.). Díky tomu by studená voda z vodovodu neměla pro nikoho představovat zdravotní riziko.
Pro teplou vodu z kohoutku je ale situace zcela odlišná. Teplá voda totiž přestává být vodou pitnou, přestože se z ní vyrábí. To se odráží i ve vyhlášce č. 252/2004 Sb., která hovoří jak o vodě pitné, tak teplé, a pro obojí stanovuje různé hygienické limity. Důvodem je především to, že teplá voda je ideálním prostředím pro výskyt a množení bakterií. Vyšší teplota může navíc způsobit uvolňování nežádoucích látek z potrubí.
Co přesně se může nacházet v teplé vodě z kohoutku?
Na vině jsou různé druhy mikroorganismů. Některé z nich mohou způsobovat zdravotní potíže, jiné jsou jen zodpovědné za zápach či špatnou chuť vody.
Bakterie rodu Legionella
Asi nejdiskutovanější bakterie v teplé vodě jsou bakterie rodu Legionella. Těchto bakterií existuje přibližně 60 druhů, z toho nejčastěji se objevujícím patogenním druhem je Legionella pneumophila.
Legionelly mohou mít na svědomí propuknutí legionářské nemoci či pontiacké horečky. Přestože nákaza je způsobena vdechnutím, určitě není vhodné vodu s Legionellou pít. Legionelly se totiž mohou usadit na sliznici nosohltanu a k jejich vdechnutí dojde následně.
Legionářská nemoc je závažné onemocnění charakterizované těžkým zápalem plic. Jedinec se nejprve cítí oslabeně a bolí ho hlava. Následuje suchý kašel, případně vykašlávání hlenů a krve. Mezi další symptomy se řadí horečka, bolesti svalů, průjem a zvracení. V nejhorším případě může dojít až k selhávání ledvin a jater. Základem léčby jsou antibiotika.
Pontiacká horečka má mírnější průběh a symptomy se podobá chřipce.
Tip: Teče vám z kohoutku rezavá voda? Přečtěte si, co s tím.
Atypické mykobakterie
Další škodliviny, které se mohou nacházet v teplé vodě z kohoutku, jsou atypické mykobakterie. Jedná se o skupinu netuberkulózních bakterií v teplé vodě, které mohou způsobit různá onemocnění – podle toho, o kterou mykobakterii se jedná. Nejčastěji způsobují plicní infekce či infekce lymfatických uzlin, kostí a měkkých tkání.
Pravděpodobnost onemocnění je sice nižší, zároveň však léčba může být problematická a časově náročná. Tyto bakterie jsou navíc rezistentní vůči dezinfekčním prostředkům, jako je chlor.
Měňavky Acanthamoeba
Tento rod měňavek je nebezpečný, protože je původcem zánětu rohovky (akantamébová keratitida), zejména u uživatelů kontaktních čoček. Dalším aspektem je fakt, že měňavky mohou být hostitelem dalším bakterií, ke kterým patří například výše zmíněné Legionelly či kampylobaktery.
Jak omezit výskyt mikroorganismů v teplé vodě z kohoutku?
Hlavním opatřením je v tomto případě dodržení určitého teplotního rozsahu pro teplou vodu. Aby se bakterie v teplé vodě nemohly rozmnožovat, teplota na výtoku u spotřebitele se dle vyhlášky č. 194/2007 Sb. musí pohybovat mezi 45 a 60 °C. Co se týče konkrétně Legionelly, teplota ve vnitřním vodovodu by neměla klesnout pod 55 °C.
Čím je vhodné se řídit?
Na pití si vždy natáčejte jen studenou vodu, pro zahřátí si ji raději ohřejte v rychlovarné konvici nebo konvici na plotnu. Pokud voda v potrubí dlouho stagnovala, před použitím ji nechte trochu odpustit.
Jak poznám, že voda neobsahuje Legionellu a další škodliviny?
Jedině rozbor teplé vody vám prozradí, jestli vaše teplá voda z kohoutku není kontaminovaná. Vyberte si proto z našich rozborů ten, který potřebujete. Laboratoř Monitoring nabízí jak samostatný rozbor pro odhalení Legionelly, tak i rozsáhlejší rozbory podle příloh č. 2 a 3 Vyhlášky 252/04.